Ještě nikdy se nestalo, aby nějaká degustace První pivní extraligy skončila tak vyrovnaně, natož nějaká finálová. Všech deset finalistů se vešlo do rozmezí sedmi bodů. Vlastně to byla taková pivní loterie, protože stačilo, aby jediný z osmi hodnotitelů oznámkoval své vzorky trochu jinak, a pořadí mohlo být úplně obrácené.

A nejen to. Čtyři pivovary – na pátém až osmém místě – dostaly přesně shodný počet bodů. Stejně tak dva pivovary na 3. a 4. místě, takže o bronzové medaili musel rozhodovat rozpij. Přitom škála, v jaké se může při degustaci PPE vzorek pohybovat, je od 8 do 72 bodů. Je třeba navíc podotknout, že degustéři se nedrželi nijak při zemi, jednotlivá piva získávala u některých z nich několikabodové rozdíly. Ale ty se prostě navzájem víceméně vyrušily.

To ale nesnižuje váhu výsledků. Vyhráli ti nejlepší a byli to zrovna oni a ne někdo jiný. Při těchto minimálních rozdílech se může zdát, že vítězství Radegastu bylo náhodné. Jistě, to si může někdo myslet. Ale někdo jiný namítne, že vítězství ve dvou ročnících za sebou zas tak náhodné být nemůže. Dodávám, že zástupci vítězného pivovaru přileji na vyhlášení, asi si byli hodně jisti…

Zajímavé také je, jak jsou ve finálové kolekci pomíchány obří pivovary s těmi regionálními. Potvrzuje to tezi, že kvalitní ležák lze uvařit v malém i velkém pivovaru. A potvrzuje to i fakt, že zatímco na výčepních pivech obří pivovary šetří stále víc, své vlajkové lodi, své lagery, si ohlídat umějí, když chtějí.

Je třeba zmínit dvě trochu sporné pozoruhodnosti. Vítězný Radegast byl zastoupen extra hořkým ležákem. Jenže ten se začal běžně distribuovat až někdy začátkem jara, takže nestihl své první kolo. V něm uspěl Radegast Premium a postoupil do semifinále. V jeho termínu už ale nebyl k sehnání, protože ho Radegast vystřídal svým novým vlajkovým titulem. Řešili jsme podobný problém i v některých z minulých ročníků. Co teď? Vyřadit vzorek a dát za něj prvního nepostupujícího? Jenže pivovary často mění své značky v průběhu roku, ne od prvního ledna. K takovému vyřazení bychom museli sahat častěji. Jistěže není možné, aby stejnou značku v různých kolech zastupovaly jiné produkty, ale co když se změní jen jméno a marketing a původní titul se stáhne z trhu?

Ano, mohli jsme být přísní a leckdo může mít námitky. Jenže mohl by si tímto způsobem nějaký pivovar pomoci? Pokud postoupivší produkt nahradí horším, tak uvízne v semifinále. A pokud lepším, tak zase riskoval, že se do semifinále nedostane vůbec. Takže jsme od semifinále nahradili premium extra hořkým ležákem a teď musíme unést případnou kritiku.

Druhou pozoruhodností jsou výsledky ležáku Gambrinus. Ten skončil předposlední, přestože u některých degustérů nasbíral dvojky. Jenže tři degustéři ho potopili a to hodnocením, které se od ostatních nápadně lišilo. Že by špatná mytá lahev? Netěsnící uzávěr? Jiná šarže? Vše jsme zkontrolovali a na lahvích, korunkových uzávěrech ani kódech šarží jsme nic divného neshledali. Snad jen to, že jeden vzorek byl expedován o sedm minut dříve než ty ostatní. Rozdílností vkusu degustérů to snad ani být nemůže, přece jsme svéprávní. Takže asi fakt nějaká vada v jedné lahvi. Že to je nespravedlivé? Možná. Ale ne tuto nespravedlivost má přece nárok i spotřebitel. Koupí, zjistí vadu, a hodnotí celou značku. A my se snažíme přistupovat k degustacím přesně ze spotřebitelského pohledu.

Nakonec ještě jedna zajímavost. Někdy je třeba při shánění určené kolekce pro degustaci kupovat vzorky po mnoha obchodech a pivotékách. Tentokrát bylo devět z deseti degustovaných piv nakoupeno najednou v jednom hypermarketu. Co to znamená? Jistě to, že pak měly velmi rovné podmínky skladování. Ale proč je tam takhle všechny měli?

Možná pro to, že dobrá piva (a jiná se do finále PPE nedostanou) se prosazují a právem se jim dostává široké distribuce. Nebo to, že obliba značek si navzdory rozdílům v marketinku začíná sedat s kvalitou. Nebo něco úplně jiného?

Láďa

Výsledky finále PPE 2014