Tak jsme zase po roce vyjeli na Slovensko ochutnat místní piva. Byl to náš už devátý ročník degustace slovenských ležáků, dostupných v běžné obchodní síti. Ano, mohli bychom si je nechat dopravit do Prahy, ale pro nás to je vždy vítaná příležitost zajet do krásné sousední země a zkontrolovat její stále se zlepšující pivní kulturu přímo na místě. Dá se to totiž sfouknout najednou. Zatímco české favority vybíráme skrze základní kola a semifinále skoro po celý rok, slovenských originálních ležáků je tak málo, že se dají přechutnat v rámci jediné degustace.

Po několika prvních ročnících v Rožňavě a následujících cest do Košic, Banské Bystrice a Bratislavy jsme akci ve spolupráci s našimi slovenskými členy-korespondenty Lacem Kovácsem a Peterem Bognárem uspořádali tentokrát v Martině.  Naším hostitelem byl hotel Victoria protože… ano, správně. Protože tam mají pivovar. Majitel, Ondra Čuraj, se ukázal být nejen pivním znalcem, ale především naprosto perfektním organizátorem zázemí degustace, vše bylo připraveno, jak má být. Česká část poroty čítala jako obvykle čtyři členy, slovenskou tvořili Peter, Laco, Ondra a jeho podsládek Maťo.

Po zcela korektním a profesionálním průběhu degustace přišlo vyhodnocení a odtajnění vzorků. A to přineslo konec panování Urpineru z posledních let ve prospěch Zlatého Bažanta, který uspěl i v prvních třech ročnících a po letech se tak vrací na trůn. O druhé a třetí místo se podělila retro verze Zlatého Bažanta vzor 73 a Sitňan, do česko – slovenského Superfinále, které budeme pořádat někdy koncem roku, medailisty doprovodí čtvrtý Urpiner. 

Soutěž to byla celkem vyrovnaná s minimálními rozdíly, jen poslední Stein a předposlední Šariš 12 porotcům moc nechutnaly. Za poznámku stojí i to, že dělené páté místo získal Corgoň, jediný vzorek, který byl dodán v plechu, ale nezdálo se, že by to jeho kvalitu jakkoli ovlivnilo.  

Zajímavé bylo i srovnání české a slovenské části poroty. Zatímco čtyři čeští porotci měli kalibr celkem srovnaný se součtem bodů od 46 do 50, slovenští kolegové měli mezi sebou jak vlídného hodnotitele se součtem 38, tak přísného sekerníka s 54 body. A pro šťouraly ještě údaj, který vypovídá o tom, že konečný výsledek asi ovlivnili více hosté než domácí. Postupující vzorky dostali od Čechů od prvního po čtvrtého známky 15, 17, 16, 17 (čili vítěz patrný), Slováci první čtyřku hodnotili téměř celou shodně: 17, 16, 17, 17. Podobné to bylo i na konci. Poslední Stein dostal od Čechů nelichotivých 23 bodů, od Slováků přijatelných 20. Češi tak měli mezi celkově nejlepším a nejhorším rozdíl výrazných 8 bodů (dva body na porotce, to je hodně), Slováci dali budoucímu vítězi jen o tři body méně než budoucímu poraženému. Žádné velké závěry z toho ale asi neplynou, kromě toho, že lepší piva i tak uspěla u obou částí komise lépe a ta horší u obou hůř. A vůbec nelze říci, že by hostům slovenská piva chutnala méně než domácím. To bude asi podobností obou jazyků..

Jako vždy naše výjezdové degustace nejsou jen pracovní cestou, ale mají svou společenskou stránku věci. A tu jsme si opět užili skvěle. Už cestou do Martina jsme díky svačináři Milanovi, kůlerníkovi Hadžimu a pivonabíječi Bejčkovi měli o bohatý program postaráno. Bezva dobrůtky jsme zapíjeli dvaceti lahvemi různých českých piv stylu New England. No krása.

V hotelu Victoria v Martině jsme byli zahrnuti úžasnou péčí a servisem, a jelikož jsme nejvíc mlaskali u domácích sýrů, dostali jsme při odjezdu každý balíček coby výslužku. Ondrovi i celému personálu ještě jednou za všechno moc děkujeme. Spokojeni jsme byli i pivní poutí po centru města, zejména kousky pivovaru Flám z nedalekých Rajeckých Teplic a ze zdejšího pivovaru Martins snesly i přísná kritéria rozmazlených degustátorů.

Zkrátka, můžeme všem doporučit, aby si při výletu na Slovensko dali práci a našli si nějaké to pěkné pivo. Jsou tam a stojí za to. A budou vám ho podávat skvělí a srdeční lidé.

Ladislav Jakl, PPE

Výsledky slovenského finále soutěže „Ležák roku 2019“:

První čtyři tituly postupují do Česko-slovenského superfinále 2019.