výjezd První Pivní Extraligy do Velkého Března na předání titulu PPE za Světlý ležák českého typu za rok 2016. 

Dalo by se říci: konečně. Pravda je ta, že jsme to letos nějak podcenili a na jaře se na výjezd nedomluvili, pak prázdniny, dovolené a v září, když jsme se konečně sešli v plné síle, tak jsme stejně našli až 30. říjen, kdy jsme mohli odjet z Prahy alespoň čtyři. Problém nastal s řidičem, ale naše spřízněná duše Denisa z Pivní Rozmanitosti ani letos nezklamala, a tak jsme vyrazili.

Na vrátnici se nás ujaly dvě příjemné baby, a to vedoucí výroby a kvality Jiřina Poláková a tisková mluvčí Jana Pikardová, a tak nálada šla prudce nahoru. Zavedly si nás do jejich Síně slávy s výčepem, který obsluhoval obchodní sládek Petr Karlovský. Nutno podotknout, že pivka čepoval mistrovsky a byla radost si je tam u nich vychutnat.

Po krátkém představení se navzájem, vysvětlení pravidel První Pivní Extraligy a způsobu postupu jednotlivých piv od základních kol, přes semifinále až po finále si zástupci pivovaru Velké Březno určitě ještě lépe uvědomili, co že to vlastně ten jejich Březňák 12° vyhrál, a uznale pokyvovali hlavami.

Co jsme zažili někteří poprvé, a to jsme již v pár pivovarech na prohlídkách byli, bylo přezouvání do pracovní obuvi. Tedy žádné pytlíky na naše boty, ale pěkně přezout do jejich. Poté teprve následovala komentovaná prohlídka pivovaru včetně laboratoří, přičemž a ochutnávka nefiltru z tanku byla opravdu boží.

Pak následovalo focení opět v jejich Síni slávy, pod obrazem jejich ikony pana Viktora Cibicha a předání diplomu. Jen pro zajímavost uvádím, že dle Wikipedie právě pan Viktor Cibich je nejvíce portrétovaným Čechem na světě: podle odhadů se jeho tvář objevila na více než 2,5 mld kopií! O Viktoru Cibichovi se píše i v knize Šedesát ústeckých nej  a podle této knihy je právě on nejznámějším pivařem na světě. Na konci 40. let minulého století, kdy skončila ochranná známka na etiketu, se stal známým téměř po celém světě. S jeho tváří se lze setkat na několika pivech ve Vietnamu, v Itálii, ve Francii, v USA, v Kostarice, Uruguayi a spoustě dalších států.

Z Velkého Března jsme odjížděli sice s malým zpožděním, ale Denisa se snažila, a tak jsme do teplického minipivovaru Monopol dorazili skoro včas. Tam nás čekala opět kompletní prohlídka pivovaru, tentokrát s paní sládkovou Martinou Valterovou, pak ochutnávka piv a oběd, který si ti mlsnější zpestřili skvělým větrníčkem. Monopol je tak krásná hospoda, že to se jen tak nevidí. Taková jako malinká Lucerna. No, ostatně to posuďte sami http://www.pivovarmonopol.cz/. Pivka, co jsme ochutnali, byla výtečná a je na Martině vidět, jak ji práce baví a jak je jí správně posedlá.

Po odjezdu z Monopolu následovala krize v souboji navigací. Nicméně byli jsme na cestu vybaveni nefiltry z Březňáka a tak houby zle… Navigace chvíli vyhrávaly, a tak jsme si některé úseky dálnic prohlédli vícekrát a přijeli do Litoměřic natolik pozdě, že to bylo už jen na lehkou véču v Biskupském pivovaru U Sv. Štěpána. Pivka asi ušla, ale na nějaké podrobnější hodnocení bych si netroufal. Zato dýňová polévka byla výtečná.

A pak už hurá na Prahu. Večer ti silnější z nás zakončili den v restauraci U Kalendů ještě pár pivy, neb těch asi bylo přes den málo…

Shrnu-li to, byl to opět krásný výjezd a příjemná potkání se skvělými lidmi od piva.

JBS