Fotbaloví fanoušci jistě znají hanlivý pokřik: Haná, Haná, prdel zakopaná! Na vlastní oči jsme se v rámci pivní vloženky HOLOMÓC 2025, přesvědčili, že v případě Olomouce jde o velkou urážku. Je to totiž město s krásnou architekturou a neméně hezkými podniky, kde čepují lahodná pivka. Toto město rozhodně můžeme za První pivní extraligu (Bejček, David, Hadži, Láďa) doporučit.

Cesta vlakem z hlavního města probíhala v poklidném duchu s podrobným Láďovým výkladem o jeho nedávné cestě do a z Ameriky. S počtem vypitých piv, byla diskuze lehce hlasitější. Zvlášť zajímavá byla ta o chytání ryb a mrtvých kamarádech v telefonních seznamech mobilů zúčastněných členů PPE. „Ono je to vlastně jako když jdeš na ryby, sedíš tam celý den a nic nechytíš. Stejně tak můžeš ze seznamu mrtvých kamarádů volat komukoliv a nedovoláš se,“ tak nějak zněla závěrečná definice, kterou jsme přijali rozjařeně za svou. Některé důchodkyně sedíc v blízkosti to nesly nelibě, a nakonec i koulely očima. Zpět pojedeme v business a bude klid.

Olomouc, den první

Vystupujeme z vlaku, nálada je výborná a optimisticky se vydáváme pěšky směr centrum. Podle Hadžiho je to prý max 10 minut, tedy coby dup. V polovině cesty se ovšem některým členům přestala chůze zamlouvat, že je to daleko, je hic jak kráva a vůbec. Takže první zastávkou, která byla původně plánovaná až na druhý den, byl bar Zahrada. Pohodové a velmi příjemné zahradní posezení s rozprašovačem vodní mlhy. Taneční kreací ocenil Bejček. Na čepu produkty Nachmelené opice z Krnova. Dali jsme si ležák, gosečko malina-borůvka a sun apu. Vše vynikající. Rozhodnuto, že dál se přesuneme taxi. Dle mobilní aplikace nejlépe hodnocený řidič a ještě Čech, paráda. Akorát, že byl hluchoněmý. Ale vše se rychle vyřešilo a jedeme na ubikaci – hostel Long Story Short v samém centru Holomóca. Tam vynikající oběd a na čepu dvanáctka z pivovaru Jadrníček.

Předsevzetí, že dál budeme chodit po hospodách pěšky padlo. Na účastnících se podepsala jednak konzumace vysokovoltážových piv ve vlaku a pak i oběd a v konečném důsledku i vrozená lenost a neznalost místních vzdáleností. Takže se do pivovaru Moritz se přesunujem vozem. Vnitřek „zavřený“, sedí se na venkovní zahrádce poblíž vstupní brány bastionového opevnění, které bylo jedno z nemohutnějších ve střední Evropě. Dáváme desítku Moritz, utopence. Výborné vše, včetně dámské obsluhy. Do LockAle Pubu opět vozem. Mají tam osm rotujících píp a velí tam slečna Emílie. No, velí, spíš je to velmi příjemná, drobná blondýnka s přehledem. Nám nejvíc chutnala banánová bábovka (pastry sour), od česko-polského létajícího pivovaru Upside Down. Přesunujeme se do podniku Los Bastardos – piva z malých pivovarů a koktejly. Příjemný podnik se zahrádkou na ulici. Pokračujeme do vyhlášené Olomoucké citadely v samém srdci města. Malebný podnik, degustovaná piva už nevím. Pěšky! se přesunujeme do Koldovny alias Jedové chýše, kde si Hadži při své poslední návštěvě, před čtrnácti dny zapomněl kšiltovku. Točí tam Zubra a Litovel. Kšiltovka byla na věšáku, jak ji tam nechal. Taková místní echt putyka. Někoho napadlo, že by bylo fajn, dát si něco ostřejšího. Jelikož byly už všechny lihoviny vypité, místní štamgast skočil domů a uctil návštěvu z Prahy domácí kořalkou. Cestu na ubikaci už úplně nevím přesně. Já ještě objevil v sousedství takové olomoucké Riegráče, kde bylo velmi příjemně. Jo, Láďa uklouzl v koupelně na vlhké podlaze.

Olomouc, den druhý

Někteří po vydatné snídani, procházka centrem, které je opravdu nádherné, další (Láďa) spánek na pokoji. Každopádně sraz je ve Svatováclavském pivovaru nedaleko dómu sv. Václava. Dáváme si (David, Hadži, Bejček) desítku Vašek a ze zvědavosti Višňovou třináctku. Ovšem není višňové jako višňové. Zde jde o pšenici, která je normálně taky na lístku, ovšem s dvěma kousky višně v pivu. To je ale panečku speciál. Stále čekajíc na Láďu, přesunujeme se do nedalekého barokního jezuitského konviktu z 17. století, v jehož jádru je studentský podnik Filozofické fakulty Konvik+, kde čepují Poličské pivo. Láďa pořád nikde, tak se vracíme lehkou procházkou na základnu. Po cestě objevujeme olomoucké depíčko. To je prostě normální tramvajové depo, ale v olomouckém podání jde opravdu o depíčko, jelikož tam jezdí malé tramvajky. A navíc je umístěno v těsné blízkosti honosných paláců a katedrál, takže vypadá fakt prťavě, viz fotodokumentace.

Láďa belhá, heká, že nemůže chodit. Rozhodujeme o transportu do nemocnice, aby se zjistilo, zda má podvrtnutý kotník nebo zlomenou nohu. Do špitálu jede David a Láďa. Po nekonečných cca třech hodinách čekání na pohotovosti je jasno. Má zlomené záprstní kůstky na levé noze, dostává nechodící sádru, na kterou se nesmí šlapat!* a berle. Poprvé v životě, takže, znáte tu o slonu v porcelánu..

*Na nechodící sádru se nesmí stoupnout aspoň první dva dny, než vytvrdne! Bylo samozřejmě porušeno vzápětí..

Takže od teď už opravdu only taxi. Jede se do multitapu AXIOM Pub s craftovými pivky. Na čepu je jich 17 (Ležák, Sour, Pale ale, Neipa, West coast ipa, Juicy ale, Milk stout, Hazy ipa, APA, Gose Session, IPL..). Nebylo v lidských silách ochutnat vše, ale hodnocení je jasné: Super podnik v centru, příjemná paní majitelka, špičková a špičkově ošetřená piva. Otevřeno mají bohužel jen od středy do soboty. Proč? Nechodí lidí. Považte! Co bychom za takový podnik v Praze dali! Každopádně jsme se tam zdrželi nejdýl.

A nakonec stylová hospůdka U Kuděje. Velmi útulný podnik s nabídkou minipivovarů. My si dali něco od pivovaru Mazák. Měli tam i Poličku a Poutníka. Po příchodu majitele, kamaráda Michala Giacintova, se servírovala Švejkova klasika: Rum, kontušovka, čert, jeřabinka, ořechovka, višňovka a vanilková. A ještě teda kmínka.

Z naplánovaných hospod a podniků jsme nedali akorát The Black Stuff Irish pub, Ponorku a Vyhoukanou sovu. Kdyby si prezident PPE nezlomil nohu, stihli bychom možná vše, možná taky ne. Vloženku HOLOMÓC 2025 lze tedy hodnotit celkově za vydařenou. Mimochodem zpět jsme jeli ještě nižší třídou než tam.

-dh-

1 2 3 ►