Už jsem si vyslechl v Tramwayi nespočetné množství různých fám a nesmyslů o pivu, o rumu, o whiskách atd. Někteří hosté se považují za velké experty, vše vědí, vše znají, vše jim je jasné a navíc mají ve všem pravdu.

Proti tomu lze argumentovat a nesmysly vyvrátit jednoduchým způsobem. Požádat dotyčné, aby své tvrzení prakticky dokázali. Když pak sedí před třemi anonymními vzorky a mají určit dva stejné, často jim ta jistota rychle mizí. Prostě „ukázaná platí“. Tak tomu bylo například ve sporu, který Pilsner Urquell je lepší. Jestli ten  uvařený Plzni, nebo ten uvařený v polském Tychy. No, správně to z deseti zúčastněných nedokázal rozeznat nikdo.

Před dvěma roky tvrdil jeden pivovar, že vaří šlechtice mezi pivy,  otestovali jsme s přáteli jeho pivo v anonymní degustaci. Nakonec šlechtic tak pokulhával, že nestačil na dalších deset vzorků a skončil poslední… Od toho už byl jen krůček k tomu  degustovat pravidelně české světlé ležáky a vybrat ten nejlepší. Začalo nás to bavit a řekli jsme si, že to dotáhneme do konce až do finále.

Iniciativa laických i odborných degustátorů –  První Pivní Extraliga – už zbořila několik mýtů a rozsoudila nejeden spor. Své degustace děláme velmi zodpovědně. Vzorky nakupujeme jen v maloobchodní síti. Žádné pivo ze specielně  uvařené várky pro degustaci, žádné podvody s tím, že se do degustace pošle nepasterizované pivo, i když normálně se pasterizuje. Naprostá většina sládků takováto vylepšení soutěžních  vzorků nedělá, ale vědí dobře, kterou várkou se pochlubit a kterou na degustační soutěž určitě neposlat. To v případě našich degustací nehrozí, neb to co pivovary do skla stočily a daly  do běžné maloobchodní sítě, to my testujeme…

Degustace První Pivní Extraligy jsou přísně anonymní, jaké piva se objeví v daném základním kole ví pouze nákupčí a ten je nasazuje dle  složitého klíče na základě předchozích výsledků a minulých ročníků tak, aby např. na sebe nenarazila většina piv z finále v jednom základním kole best practices je vždy dobré dodržovat. To neplatí vlastně jen pro druhé  semifinále a finále, tam už je jasné, kterých deset piv postoupilo, ale stejně nevíte v jakém pořadí vám budou servírována…

Nechceme si hrát na nějaké chytrolíny, čím více degustací provádíme, tím větší pokoru máme, jak před pivem samotným, tak před prací s jeho výrobou spjatou. Chceme prostě  reprezentovat vzorek běžných konzumentů a být zároveň takovým zpětným zrcátkem pro pivovary, aby si uvědomily, že je zde někdo, kdo se na ně zaměřil a bude je už napořád mít v  hledáčku, kontrolovat jejich výrobky a se svými závěry seznamovat nejen pivní veřejnost.

Počáteční reakce na naší iniciativu byly rozpačité, ale za dva roky poctivé práce už má První  Pivní Extraliga dobré jméno. Úžasné je, že máme následovníky, například Poslední Pivní Přebor, kde při degustaci užijí i spoustu zábavy.

V letošním ročníku jsme testovali v pěti  základních kolech padesát českých světlých ležáků. Pivo, které chce uspět ve finále, musí celoročně prokazovat svou kvalitu. Svijanský rytíř byl podle výsledků v základním kole i  semifinále favoritem, vždy vyhrál. Ale nakonec se musel sklonit před pivy Zubr Premium a Litovel Premium. Někteří degustátoři oceňovali hořkost Svijanského rytíře, ale podle jiných  nebyla ta hořkost postavena na pořádném základě, pivo nebylo tak plné a vyvážené.

Piva z malých pivovarů často trpí nevyvážeností své produkce a tak někdy zazáří, někdy  propadnou. Oproti tomu velké pivovary si u svých prémiových značek drží kvalitu a nevyvážeností netrpí, ale často to nejsou nějaké extra lahůdky.

Autor: Jirka Bejček Stehlíček, napsáno pro časopis Pivo, Beer & Ale
První Pivní Tramway