Český ležák je zvláštní kategorie. Málokterý pivní styl je tak úzce svázán pravidly o použitých surovinách, způsobu vaření, kvašení a ležení, jako tento. Z logiky věci vyplývá, že pokud použijeme stejné suroviny a stejný výrobní postup, měli bychom na konci obdržet stejný produkt. A logické tedy je, že sebemenší odchylka od ideálního standardu vyvolá v degustátorově duši hotovou bouři pocitů. Má takovou odchylku vnímat jako příjemné zpestření v poněkud nudném zástupu téměř stejných vzorků, anebo to má vyhodnotit jako výrobní chybu a tvrdě ztrestat?

Dne 6. 10. 2015 proběhlo 1. semifinále degustační soutěže První pivní extraligy o nejlepší český ležák a mně jakožto nákupčímu připadl úkol sestavit skupinu vzorků a zajistit jejich nákup a dopravu na místo konání soutěže do První Pivní Tramwaye. Soutěž o nejlepší ležák probíhá celoročně formou pěti základních kol, ze kterých postupují první čtyři, dvou semifinále s pěti postupujícími a desetičlenným finále.

Měl jsem tedy  k dispozici portfolio dvaceti ležáků, které jsem na základě umístění v základních kolech rozdělil do čtyř výkonnostních košů, a pomocí dalších složitých algoritmů určil přesné složení jednotlivých semifinále. Pak už jen zbývalo vyrazit do obchodů, od hypermarketů až po malé pivotéky a příslušnou sestavu doručit den před konáním soutěže na místo činu.

Samotná degustace se pak nesla v duchu úvodních vět této reportáže. Zkrátka, co jedni chválili, to druzí trestali a tak bodové rozptyly  u jednotlivých vzorků byly někdy i takové, že následná diskuse nebyla zcela prosta – ano – i osobních invektiv.

Jako příklad náročnosti této seance svědčí takzvaný rozpij, ve kterém se rozhodovalo o pátém postupujícím, neboť na této pozici se umístily dva vzorky se shodným počtem bodů. Tento rozpij pak probíhá způsobem ano/ne mezi těmito dvěma soupeři.  Dlužno podotknout, že vlivem předchozí degustace deseti vzorků kázeň jednotlivých členů komise dosti upadá, a tak místo zachovávání degustátorské poker face jsme  byli při rozpiji svědky výkřiků typu “ no to je přece jasný“, “ tady není o čem mluvit“, “ to musí poznat každej blbec“ apod., a přesto výsledek byl ten nejtěsnější 5:3.

Bouřlivou diskusi vyvolal i vítěz kola, kterým se stal s poměrně slušným  náskokem Svijanský rytíř a to i přes zmíněné rozdíly v hodnocení jednotlivých členů PPE.

Ostatně, určité odchylky ve vaření tohoto piva byly před časem dosti důkladně propírany nejen v odborném prostředí, stejně tak jako bylo následně propíráno, kdo asi za původním propíráním stál..

I přes tyto skutečnosti zůstává faktem, že Svijanský rytíř je jediným pivem, které se ve všech dosavadních ročních vždy probojovalo do finále a v bodovací soutěži o zelený trikot mu jednoznačně patří první místo. Na druhou stranu, jsou to zřejmě právě určité specifické senzorické vlastnosti, které mu v minulých letech zabránily obsadit příčku nejvyšší. Uvidíme, jak letos..

Z dalších výsledků zaujal již zmíněný rozpij, který k naší radosti vyhrál vratislavický Konrad a k naší lítosti prohrál jindy úspěšný ležák z Litovle těsným poměrem 5:3. Další postupová místa  obsadily poslední dobou stabilní Krušovice, nenápadný Zlatopramen a kolísavý  hlinecký Rychtář.

Zklamáním naopak byl propad Černé Hory, nepřekvapil mizerný výsledek novopackého Kumburáku, oproti základnímu kolu si výrazně pohoršil Dačický, neobstál ani havlíčkobrodský Rebel.

Druhé semifinále je na programu ve středu 21.10. opět v PPT a jako všechny naše ostatní degustace je samozřejmě veřejně přístupné! O postup budou bojovat např. vítěz dvou předchozích ročníků nošovický Radegast, vítěz z roku 2011 Zubr, zlepšující se Lobkowicz či stálou formu držící Bakalář.

Ani další tituly nejsou bez šance na postup a proto opakuji: kdo má zájem, přijďte se podívat, stále je o co hrát!

Autor textu: Petr Hrkal, PPE

1 2 ►